Které básníky Sisi vyznamenal? Jaký skandál vyvolal plánovaný Heineho pomník v Düsseldorfu? Co se mělo stát s její sbírkou básní?
Básně hrály v Alžbětině životě ústřední roli už od mládí. I v dospělosti psala hodně básní a považovala se za „Heineho žačku“ . Mnoho Heineho básní znala skrz naskrz a studovala život romantického básníka, kterého nejvíce obdivovala.
Vycházela z jeho způsobu psaní poezie. Zejména v těžkých chvílích pro ni bylo psaní poezie jako terapie a psala si básnický deník .Heine je stále a všude se mnou, každé slovo, každé písmeno, které se objeví jen v „Heinovi“, je klenot – Elisabeth v dopise své dceři Marii Valerii. Nejmladší dcera jí poradila, aby napsala básnický deník, který vyšel v roce 1980. Sisi byla velmi prozíravá. Nařídila, aby výtěžek z básnické sbírky šel žadatelům o azyl a pronásledovaným lidem, což se realizuje dodnes.
Zde je úryvek z jejích básní:
Budoucím duším – osaměle kráčím po této zemi, k rozkoši, k životu, dávno se odvrátil; žádný společník nesdílí život mé duše, nikdy neexistovala duše, která by mi rozuměla. (Básnický deník str. 214)
„Jsem racek bez pevniny,
žádnou pláž nenazývám svým domovem,
nejsem vázán místem ani polohou;
létám z vlny na vlnu.“
Alžbětin obdiv k Heinrichu Heinemu šel dokonce tak daleko, že si myslela, že se jí zjeví ve snu a bude jí diktovat verše. Intenzivně se zajímala o život Heinricha Heineho, který žil v letech 1797 až 1856 . Heine byl jedním z nejvýznamnějších německých básníků a spisovatelů 19. století. Kvůli svému židovskému původu se v Německu setkal s nepřátelským postojem a druhou polovinu života strávil v pařížském exilu.
Plánovaný Heineho pomník v jeho rodném Düsseldorfu vyvolal značný rozruch. Sisi na projekt finančně přispěla a přirozeně chtěla vzdát hold svému oblíbenému básníkovi. Heine byl však kvůli svým výrokům kontroverzním básníkem a brojily proti němu antisemitské skupiny. Sisi od projektu v roce 1889 odstoupila.
Koneckonců nebyla vztyčena socha Heineho, ale socha Loreley. Nikdo proti tomu nemohl nic namítat. Stejně jako v Heineho básni o Loreley si češe zlaté vlasy. Socha se však nenachází v Düsseldorfu, ale v Bronxu v New Yorku. Sochařem byl Ernst Herter, který vytvořil také umírajícího Achilla na Korfu a Herma před Hermovou vilou ve Vídni.
Ve svém soukromém paláci Achilleion nechala zhotovit vlastní sochu Heineho, která stála v chrámu v zahradě. Když její dcera Gisela v roce 1907 prodala panství německému císaři Vilémovi II., nechal sochu okamžitě odstranit. Ta se oklikou dostala do Francie a dnes stojí v Jardin de Mourillon v Toulonu.
Kromě Heineho zbožňovala také Homéra a Shakespeara. Její nejoblíbenější hrou byl ShakespearůvSen noci svatojánské . Sama sebe viděla jako královnu víl Titánii a neúspěšné nápadníky ztvárnila jako osly.
Po tragické sebevraždě korunního prince Rudolfa se Sisi vzdala psaní básní.
Tip z knihy Sisi’s Amazing Journey: Pro lepší vhled do císařovnina vnitřního života doporučujeme básnický deník.
