Čím Sisi onemocněl? Co se změnilo během její nepřítomnosti u vídeňského dvora? Co se stalo s jejím jediným synem Rudolfem?

Alžbětin potenciál, který spočíval v jejím vzhledu a přirozené povaze, byl pro císaře Františka Josefa velkou výhodou při státních návštěvách . Alžběta se všude setkávala s velkou vřelostí a sympatiemi lidí. Všichni byli zvědaví na krásnou císařovnu.
Ve vídeňském Hofburgu byla Sisi hluboce sklíčená a nemohla si zvyknout na strnulou a chladnou atmosféru na císařském dvoře. Onemocněla, což se projevilo kašlem, horečkou a melancholií . Bylo třeba změnit bydliště .
Sisi musela svého Františka Josefa vroucně milovat, ale trpěla jeho patologickým smyslem pro povinnost a citovým chladem. Také jeho četné nevěry na ní pravděpodobně zanechaly stopy.
V roce 1860 se vydala na delší cesty na Madeiru a Korfu, aby si vyléčila úředně diagnostikovanou plicní chorobu. Na naléhání dvora se v roce 1862 neochotně vrátila do Vídně . Během této doby začala dozrávat a uvědomovat si svou „sílu“.
Proměna v sebevědomou mladou císařovnu

Malovaný portrét ženy s tmavými vlasy sepnutými do drdolu, v tmavých šatech s bílým krajkovým límcem, držící malého psa a hledící na malebnou krajinu v pozadí.
Alžběta jako sebevědomá mladá císařovna

Sisi se vrátila na vídeňský dvůr viditelně změněná. Z plaché mladé ženy se stala sebevědomá a silná osobnost, která si nyní diktovala své pokyny.
Především požadovala oddělené ložnice, což bylo na vídeňském dvoře poněkud neobvyklé. Dalším bodem jednání byla výchova korunního prince Rudolfa. Trvala na tom, aby se mu dostalo měšťansko-liberální výchovy namísto vojenského vzdělání.
Její krása byla v plném rozkvětu a František Josef jí byl zcela okouzlen, což nemuselo nutně platit naopak. Přesto se jejich vztah vyznačoval velkou úctou a důvěrou, jak ukazuje následující úryvek ze životopisu:
„I kdybys byl úplně zlý a sektářský, miluji tě tak neskonale, že bez tebe nemohu být.“ Z dopisu Františka Josefa Alžbětě. cit. podle: „Všichni jsme si věřili: Conte Corti, Egon Caesar: Alžběta. Podivná žena, Vídeň 1942, s. 163.
Ultimátum kvůli Rudolfově přísné výchově

Mladý muž ve slavnostní vojenské uniformě s medailemi a šerpou stojí vedle zdobeného křesla a v ruce drží meč. Stará černobílá fotografie s malovaným pozadím ukazuje.
Korunní princ Rudolf ( 1858-1889)

Korunní princ Rudolf byl považován za mimořádně nadaného a inteligentního. Již v pěti letech hovořil čtyřmi jazyky (německy, maďarsky, česky a francouzsky). Jeho fyzický stav byl spíše chorobný a úzkostný. Také velmi potřeboval lásku.
Od svých šesti let byl oddělen od své sestry Gisely a dostal mužského vychovatele, hraběte Gondrecourta. Ten ho měl „zocelit“ vojenskými metodami. Občas Rudolfa budil výstřely z pistole a nutil ho hodiny cvičit v dešti a chladu, což dítěti způsobovalo stále větší nemoci. Nakonec zasáhla Sisi a dala ultimátum: Gondrecourt musí odejít, jinak ona odejde od vídeňského dvora.
Rudolfovi se dostalo liberálnějšího vzdělání od plukovníka Latoura. Uzdravil se, získal rozsáhlé vzdělání a vypracoval se ve vzdělaného mladého muže. Přesto ho deficity z dětství stále doháněly a jeho život dospěl k tragickému konci.
Tip z knihy Sisi’s Amazing Journey: Ve Vídni je mnoho památníků císařovny Alžběty. Socha ve Volksgarten je krásným místem, kde se můžete ponořit do života nešťastné císařovny. Sedí zcela osamocená a skrytá zcela vlevo od vchodu na náměstí Josef-Meinrad-Platz.

Sdílet tento příspěvek:

Další příspěvky: